Podle § 9 odst. 10 zákona 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, jsou orgány státní správy zodpovědné za územní plánování povinny vydat k plánu společných zařízení (PSZ) své stanovisko. A pokud své souhlasné stanovisko podmíní předchozí změnou územního plánu (ÚP), dočkají se pozemkové úpravy fatálního zdržení.
Takový postup ale není správný. Úřad by měl na rozpory mezi PSZ a ÚP jenom poukázat a potřebu změny ÚP avizovat, nikoli kvůli ní proces pozemkových úprav zablokovat. Opíráme se o ustanovení § 9 odst. 15 pozemkového zákona, který říká, že není-li návrh plánu společných zařízení ze závažných důvodů v souladu s územně plánovací dokumentací, [stává se] návrhem na její aktualizaci nebo změnu.
Pak může dojít ke dvěma situacím:
- Jestliže dotčený ÚP ještě nebyl projednán, je čas zajistit, aby koncepce uspořádání krajiny umožnila realizaci PSZ.
- Pokud už dotčený ÚP byl projednán, PSZ se stává návrhem na jeho pozdější aktualizaci nebo změnu. Na tuto skutečnost je pouze nutno písemně upozornit zastupitelstvo obce.
Jakkoliv jsou pravidla přehledná, v praxi je úřady často nerespektují a průběh pozemkových úprav zbytečně komplikují.
Jak předejít komplikacím
S ohledem na možné budoucí pozemkové úpravy by měl pořizovatel územního plánu koncipovat uspořádání nezastavěných územích pouze na úrovni ploch či biokoridorů, nikoli na úrovni prvků jako např. polních cest. Obecnější předpis uspořádání nechává potřebný prostor pozemkovým úpravám, které detailní uspořádání krajiny vyřeší lépe, to jest v souladu i s vlastnickými vztahy a požadavky na praktické hospodářské využití.
Jsem na Facebooku